Video monitorování je dnes už čím dál tím běžnější. Využíváme ho v rámci opatření na ochranu života a zdraví, ochranu majetku nebo zajištění důkazů. Mnozí vlastníci si však neuvědomují, že i instalace kamery na vlastním domě nebo v autě podléhá určitým pravidlům. Aplikace GDPR GDPR se vztahuje na zpracovávání osobních údajů. Pokud je vystavován záznam, který nezahrnuje žádný odkaz na konkrétní osobu (pokud konkrétní osobu ze záznamu nelze přímo ani nepřímo identifikovat), nepůjde o zpracování osobních údajů, a tedy režim GDPR se nepoužije. Nebude tedy potřeba splnění povinností zakotvených v GDPR. Příkladem takové situace je např. parkovací kamera zabudovaná v autě, pokud je nastavena tak, že neshromažďuje žádné informace týkající se fyzické osoby (např. SPZ a i., snímání kolemjdoucích apod.). Výjimka domácí činnosti Režim GDPR se nevztahuje ani na tzv. výjimku domácí činnosti. Jedná se o zpracování osobních údajů (vyhotovování záznamu) fyzickou osobou v rámci čistě osobní činnosti nebo činnosti v domácnosti. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie je však třeba, aby se výjimka pro domácnosti vykládala v úzkém smyslu, a to pouze na činnosti v rámci soukromého nebo rodinného života. Za činnosti výlučně v rámci soukromého nebo rodinného života ve smyslu rozhodovací praxe např. nepovažuje zveřejňování na internetu, pokud je záznam zpřístupněn neomezenému počtu lidí. Výjimka pro domácnosti nelze použít ani v případě, kdy je kromě soukromého prostoru, byť částečně snímaný i veřejný prostor (např. Chodník u domu, cesta apod.) Nebo např. i zahrady sousedů nebo jiné sousedící nemovitosti. Povinnosti podle GDPR Pokud dochází ke zpracovávání osobních údajů a nejde o výjimky z působnosti GDPR, má osoba zhotovující kamerový záznam postavení provozovatele podle GDPR. Před každým zpracováním osobních údajů je provozovatel povinen určit účel, na který bude zpracování osobních údajů prováděné a k tomuto účelu přiřadit relevantní právní základ. V případě kamer instalovaných na soukromých domech nebo autech by nejčastěji mohlo jít o právní základ tzv. oprávněného zájmu provozovatele. Jednotlivé monitorovací účely by měly být písemně zdokumentovány pro každou kameru, která se na monitorování použije. Tyto dokumenty je třeba prokázat v případě kontroly nebo stížnosti dotčených. Monitorování třeba dostatečně odůvodnit. V každém jednotlivém případě je také třeba posoudit, zda je takové opatření vhodné k dosažení určeného účelu a zda je přiměřené. Především je provozovatel povinen posoudit, zda jeho oprávněný zájem, na jehož základě záznam uskutečňuje, není zvýšenou zájmy a základními právy dotčených osob a zda účel zpracování nemůže být nahrazen jiným, méně invazivním způsobem (prostředkem), který v menší míře zasahuje do práva na ochranu osobních údajů dotčených osob. Existenci oprávněného zájmu a nutnost monitorování je třeba pravidelně přehodnocovat. Vyhotovování kamerového záznamu je třeba nastavit tak, aby byla práva jednotlivých zainteresovaných vyvážené a aby byly zohledněny přiměřené očekávání dotčených osob. Předmětné posouzení bývá v praxi zpracovány v tzv. balančním testu, který může provést například advokát.
